Pro-zivot | Den solidarity s nenarozenými dětmi

Bryan Kemper, zakladatel iniciativy

V úterý 20. října se statisíce středoškolských a vysokoškolských studentů ve Spojených státech i řadě dalších zemí vydaly do školy s ústy přelepenými červenou páskou s nápisem LIFE (život) a s letáky, které rozdávaly kolemjdoucím. Šlo o akci nazvanou  Pro-life Day of Silent Solidarity, vyjádření solidarity s bezbrannými nenarozenými dětmi a protest proti jejich zabíjení, který organizuje sdružení  Stand True Ministries s podporou dalších pro-life organizací. 

Iniciativa vznikla v roce 2004 ve Spojených státech. Od roku 1973, kdy byly pomocí zmanipulovaného soudního procesu zrušeny všechny zákony chránící práva dítěte před narozením, bylo v USA legálně zabito více než 50 milionů nenarozených dětí. Každý den jich o život přijdou průměrně čtyři tisíce. Jsou zabíjeny nesmírně krutými způsoby - roztrháním či rozřezáním zaživa, rozdrcením lebky, leptáním toxickými látkami nebo injekcemi s jedem.  Jde o násilí, který by bylo těžko tolerováno, kdyby se neodehrávalo ve skrytu, za zavřenými dveřmi potratových klinik.

Příběh jednoho z těch 50 milionů - chlapečka známého jako Baby David

Celodenní mlčení je výrazem úcty k temto nevinným obětem, které jsou jinak přehlíženy a ignorovány.  A jak dodává Bryan Kemper, "tím, že studenti odmítnou celý den mluvit, způsobí, že se zabíjení nenarozených dětí stane nejdiskutovanějším tématem v celé škole... Dnešní mladá generace už má dost tohoto nesmyslného násilí a je odhodlána tento holokaust nenarozených ukončit."

Faktem je, že mezi mladými lidmi, kteří se narodili až po zavedení potratů (říká se jim "survivors"  - ti, kteří přežili), je podpora zabíjení nenarozených dětí výrazně menší než mezi staršími generacemi.

Původně americký projekt se postupně rozšířil i do dalších zemí. Letošního ročníku se podle údajů Stand True zúčastnili studenti z celkem 25 států. Česká republika mezi nimi nebyla. Popravdě řečeno si nejsem jistá, jesti se u nás o tomto projektu vůbec ví - sama jsem se o něm dozvěděla teprve nedávno. Myslím si, že by stálo za to pokusit se přenést ho i k nám. Vím, že u nás se nebudou přihlašovat celé školy jako v USA nebo v Kanadě, a že se tu každá snaha zpochybnit, že zabíjení nenarozených dětí je normální a v pořádku, setkává s daleko větším odporem, ale každá dobrá věc musí překonávat překážky. A symbolické vyjádření solidarity s těmito bezbrannými oběťmi násilí, navíc s záštitou mezinárodního projektu, snad není takovou obětí.

Pro inspiraci jsem vybrala několik svědectví z oficiální stránky iniciativy na Facebooku:

Alyssa Dupuis: Byli byste ochotni nalepit si přes ústa červenou pásku a celý den mlčet za ty, kteří nikdy nedostali šanci? ....Já to udělala.

Justin Hickey: Proč se taková akce koná jenom jednou za rok? Nenarozené děti jsou zabíjeny každý den. Myslím, že jeden den je málo...

Lynzee Bear: Byla jsem v naší škole jediná, kdo se toho účastnil, ale žádný učitel mi neřekl, že si mám tu pásku sundat. A řada lidí mi řekla, že obdivuje, jakou mám odvahu...

Nan Tolson: Účastnila jsem se s partou kamarádů. Spousta z nás měla červenou pásku přes obličej; vzala jsem nějakou s sebou do školy a nespočítám, kolik lidí mě o ni poprosilo. Celý den jsme dodržovali mlčení a rozdávali letáky. Byl to úspěch!  Myslím, že jsme spoustě lidí otevřeli oči a ukázali jim, co se ve skrytu děje každý den.

Krystal Lynn Schmidt: Celý den jsem nosila přes ústa červenou pásku. Když se mě někdo na něco zeptal, musela jsem to napsat na papír. Byla to zajímavá zkušenost. Rozdala jsem tři role pásky a přes 300 letáků... Děkuju každému, kdo se k nám dneska přidal  =)

A jestli takové akce skutečně mohou něco změnit? Do dnešního dne se sdružení Stand True ozvalo 49 matek, které se díky letošnímu Dni solidarity rozhodly zrušit plánovaný potrat a nechat svým dětem život.