marieke*: Něco podobného řešila i moje kamarádka. Otěhotněla v 18, tehdejší přítel flákač, který radši seděl s kamarády v hospodě i když ona doma ležela s rizikovým těhotenstvím. Taky vážně uvažovala o potratu, navíc jí řekli, že dítě, pokud ho vůbec donosí, bude těžce postižené...pak jí jiný lékař řekl, že se musel stát omyl a dítě je naprosto v pořádku! Hrůza, člověk, aby si nebyl jistý ani při vyšetřeních...musí to být strašné dilema dozvědět se, že vaše dítě bude postižené-ale co když není?! Přítel ji opustil ještě když dcera byla malinká a kamarádka uvažovala i o tom, že ji někde odloží, musel to být velký nápor na psychiku-sama, bez peněz...Teď jsou holčičce skoro 4 roky a je to báječné dítě, mám ji strašně ráda, kamarádka má nového svědomitého přítele a bydlí spolu a říká, že malá jí obrátila život k lepšímu (dřív i koketovala s tvrdými drogami a hodně pila-už od narození malé ale byla svědomitá mladá maminka a teď si jde nanejvýš na jednu skleničku, když je malá u prarodičů).