Nešla jsem na potrat - nezabila jsem své dítě

22. říjen 2010 | 09.00 |

Bezpečný potrat?Zabití nenarozeného dítěte není nikdy dobrým řešením ani nutností.  Příběh Zuzany a její dcery.

Dobrý skutek může znamenat i dobré rozhodnutí. Chci se s Vámi podělit o můj příběh. Možná je ve Vašem okolí někdo, kdo právě potřebuje Vaši podporu, anebo to možná jste - budete jednou Vy, kdo bude muset udělat rozhodnutí, zda zničí život sobě a svému nenarozenému děťátku, nebo svůj život promění v něco úžasného a stane se rodičem, i když to zprvu nevidí. Mně trvalo celých devět měsíců, než jsem si uvědomila, že prožívám něco úžasného.

Nikdy bych nevěřila, že zrovna já budu uvažovat o tom, že se zbavím svého vlastního dítěte a půjdu na potrat. Shoda okolností, nepřipravenost, plány, zrada. I když jsme si s přítelem dávali pozor, použili ochranu, stala se "nehoda" a já otěhotněla. Zjistila jsem to již za dva týdny, kdy jsem začala mít nevolnosti, které mě provázely po celý zbytek těhotenství. Dítě bylo to poslední, na co bych v té době myslela. Za chvíli jsem měla nastoupit na VŠ, kam jsem se tak strašně moc těšila a měla spoustu jiných zajímavých plánů, jenž jsem chtěla uskutečnit. Po dvou týdnech strávených neustálým brečením, nenáviděním sebe a dítěte, které za nic nemohlo, začala jsem se se situací lehce vyrovnávat a říkat si, že to bude dobré.

Po dvou týdnech mi můj přítel řekl, že celou dobu našeho vztahu mi lhal a podváděl s jinou ženou a o dítě nemá zájem. Ačkoliv jsem měla podporu rodiny i přátel, mou jedinou myšlenkou bylo, zbavit se toho co mám v břiše. Jak se z normální celkem hodný holky mohla stát najednou tak nenávistná bytost? O potratu jsem již začala hovořit se svým gynekologem, který mi řekl, že lepší je jít na potrat, než abych si dítě nechala a dala popřípadě k adopci. Ne, to není lepší. Není to lepší pro Vás. Není to lepší pro Vaše dítě. Možná je to lepší pro gynekologa, který dostane zaplaceno. Ale pro Vás a Vaši duši je to peklo, s kterým Vy pak budete muset žít. Vy pak budete chodit po ulicích, vídat těhotné ženy, děti, Vaši známí a přátelé se budou radovat z narození dítěte a Vy budete vidět to své, představovat si jak asi ono by vypadalo. Nehledě na možnou skutečnost, že již už pak nikdy nebudete v budoucnu schopná mít své vlastní dítě, až o něj budete konečně stát.

Já své dítě celých devět měsíců neměla ráda. Neměla ráda? To je slabé slovo! Nenáviděla jsem ho. Každý den jsem myslela na to, jak by to bylo úžasné a krásné kdyby umřelo jen tak samo od sebe, jak se to stává, a já bych se pak necítila tak vinna. Kolik hodin každý den, večer a noc jsem probrečela. I když jsem měla maximální podporu v okolí. Ale čas běží, díky Bohu za to. Porod byl pro mě dlouhý a depresivní. Teprve poté, co se má dcera narodila, teprve potom co jsem ji uviděla, vše ze mě spadlo. Všechny balvany, jenž mě tolik tížily, všechny deprese, nenávist, obavy, vše bylo pryč. Najednou tu byla jen láska a vděčnost. Byla jsem ta nejšťastnější bytost, byla jsem máma! A děkovala Bohu, že jsem si dítě nechala, děkovala mu za mou rodinu, přátele a hlavně Jeho pomoc a podporu, bez které bych to nezvládla. Život se mi změnil o 250%. A já bych to za žádnou cenu nevrátila zpět. Po narození mé dcery a zjištění, že jsem byla hloupá a sobecká, viděla jen své zájmy a záliby, musela jsem se vyrovnat s faktem, že celých devět měsíců jsem tuto úžasnou bytost nechtěla. Jsem věřící, a i když jsem na svou víru dlouho kašlala a pán Bůh byl kdesi v šuplíku, později jsem šla ke zpovědi po desíti a možná i více letech. Zpověď ze mě sejmula mou tíživou minulost nadobro. I dnes po tolika měsících mi někdy začnou téct slzy, když vidím, jak má holčička spinká ve své malé postýlce, když se na mě usměje, položí svou hlavičku na mé rameno, když si na vše vzpomenu. Není to ale již lítost, je to vděčnost a slzy štěstí.

Chtěla jsem se s Vámi podělit o můj příběh. Dnešní doba podporuje a zlehčuje potraty. Dnes je důležité si jít za svým cílem, a to i přes mrtvoly - doslovně. Podporuje nás v myšlení, že je správné dělat jen to, co nám momentálně vyhovuje a vyhýbat se odpovědnosti a ne nést následky za naše činy. Potraty jsou špatné. Dříve jsem na toto téma měla více benevolentní názor. Nikdy jsem neodsuzovala ženy, které šly na potrat, neodsuzuji je ani dnes a nikdy nebudu. Vím jaké to je. Vím, jak jsem se cítila a jak se cítí ony. Ale jsme také ta, která si dítě nechala a vím, že není jiného správného rozhodnutí. Jedině tak dosáhnete opět štěstí ve Vašem životě. Tím, že necháte žít Vaše dítě.

I kdyby tento příběh pomohl jen jedné ženě, aby se jí dostalo od Vás alespoň vlídného slova a dobré rady, nezabíjet své dítě, nebát se stát matkou, budu šťastná. Mlčet a souhlasit tak s potratem, jsme vinni i my, jelikož jsme neudělali nic, abychom zachránili život - a ne jen jeden. A já jsem pro život. Děkuji za přečtení.

Článek byl převzat ze serveru Dobro.cz

Zpět na hlavní stranu blogu