Dopis nenarozenému dítěti
To, co se zdálo velmi pravděpodobné,
už máme dnes potvrzeno od lékaře.
Náš vánoční dáreček. Ať žije. Dítě roku 2000.
Ať tedy žije, nebudeme mu v tom bránit.
Človíčku můj malý, človíčku náš,
vítáme tě mezi námi.
Budou nás přesvědčovat,
že nejlepší řešení pro naši rodinu je tvoje smrt.
Budou nás přesvědčovat,
že nejlepší řešení pro naše čtyři děti
je jedno z nich zabít.
Nabídnou nám útulné prostředí,
jatka malých, nevinných dětí.
Neboj se, já jsem tvoje máma.
Povinností matky je chránit svoje děti.
Nepřáli jsme si tě. Nepočítali jsme s tebou.
Ale náš Otec, Bůh, který je v nebesích,
s tebou počítá. Miluje tě.
A možná má s tebou velký plán.
Proto, že jsme s tebou nepočítali,
ještě nemáme právo tě zabít.
Proč to svět nechápe?!
Proč je dnešní svět tak krutě moderní?
Proč je dnešní svět tak moderně krutý?
Lidi, mějte rozum a dejte to pryč!
Jak to utáhnete? Co tomu dáte do života?
Dejte to pryč! Myslete na svoje tři děti, které máte!
Myslíme na svoje děti.
A tebe, drobečku, který ještě nemáš tvář ani jméno,
Tebe, kterého si nikdo nepřál, tebe, který už žiješ mezi námi,
aniž to okolní svět tuší, se budeme učit MILOVAT.
Převzato z informačního oběžníku Hnutí pro život ČR č. 3/2007