pro-zivot: Opravdu jsem tady nechtěla rozebírat svoje osobní věci. Ale když jste se na zeptala přímo, tak asi není zbytí. Doufám, že to nezneužijete a že toho nebudu muset litovat.
Ano, viděla jsem těžce postižené děti, a nejenom v ústavech. S jedním jsem vyrostla. Je to můj bratr. Naši taky dostávali nabídky, ať ho dají do ústavu, co s takovým dítětem... nikdy to neudělali. Je to člen naší rodiny, patří k nám. Samozřejmě, není to vždycky lehké. Ale neexistuje, že bychom se ho prostě "zbavili". Ať už se tím myslí cokoliv.
Každý člověk má právo na život, i postižený. Nikdo není zmocněn k tomu být soudcem nad lidskými životy a rozhodovat o tom, kteří lidé jsou dostatečně "kvalitní" na to, aby směli žít.
Jeden čas jsem pravidelně chodila na diskusní fórum, kde jsem na sebe dost neprozřetelně vysypala dost detailů právě tady z těch osobních věcí. Na to, co následovalo, nerada vzpomínám. Jedna paní velice bystře vyhmátla, že je to moje citlivé místo a zahrnula mě citáty ze všech možných klasiků eugeniky... mimo jiné jsem se dozvěděla, že Hitler dělal správně, když postižené lidi vraždil v plynových komorách... Přestala jsem tam chodit a založila si tenhle blog. Doufám, že tady se nic podobného opakovat nebude...