hospodynka: Jedna moje známá nedávno syna do ústavu dala - chlapec je těžce tělesně i mentálně postižený, leží, nevnímá, nedokáže ani pořádně polykat, krmení je problém. Přesto se o něho dokázala starat celých patnáct let. Nedávno se jí narodilo druhé dítě, zdravé, dohromady obě děti zvládnout nemohla, tak co s ním. Na druhou stranu - ty méně postižené děti, co zvládají být ve stacionářích, jsou super - otevřené, bezprostřední, mají chuť si povídat. Chodí tu kolem našeho domu na procházku, už mě poznávají a zdraví. Ale to jsem jen tak odbočila.