Žiju jen proto, že můj bratr byl zabit místo mě

24. únor 2009 | 15.15 |

Je to věc, o které se příliš nemluví, ale čas od času se stane, že některé dítě přežije pokus o potrat. Jedním z nich je dnes už dospělá Sarah Smith (na fotografii se svou matkou).

Sarah Smith a její matka

Listopad 1970. . .

Moje matka se rozhodla jít na potrat. Nevěděla, že čeká dvojčata. Nikdo to tehdy nevěděl, ani její gynekolog, ani potratář, který zabil mého bratra a který málem zabil i mě. Ultrazvuk tehdy ještě nebyl běžně dostupný. Jen díky tomu jsem dnes naživu.

Paní Betty Smith z Kalifornie v USA v listopadu 1970 podstoupila potrat na klinice v Los Angeles. V té době bylo zabíjení nanarozených dětí povoleno jen v několika státech unie - jedním z nich byla právě Kalifornie. USA jako celek zavedly umělé potraty v roce 1973, po rozsudku Roe versus Wade.

 V případě Bettyiných dětí se jednalo o nejobvyklejší metodu potratu, která se označuje zkratkou D&C. Potratář nástrojem, který se nazývá kyreta a který připomíná nůž, odřezává kusy dítěte a vyškrabává je ven do připravené nádoby. Po potratu se části tělíčka musí složit dohromady, aby se "lékař" ujistil, že odvedl dobrou práci. DvojčátkaV tomto případě však zabil jen jedno z dvojčátek, které Betty čekala.

Představuju si nás dva, jak spolu vyrůstáme, v klidu a bezpečí, schovaní před světem. . . jen zdánlivě v bezpečí. Jen do toho hrozného dne. V jednu chvíli jsme byli s bratříčkem ještě spolu. A pak jsem najednou zůstala sama.

Neříkejte mi, že potrat nic není, že se jen odstraní kousek tkáně. Já jsem tam byla. Byla jsem jen pár centimetrů od svého malého bratříčka, když potratář začal jeho tělíčko rozřezávat na kusy a odhazovat pryč. Takhle měl skončit i můj život. Žiju jen proto, že potratář nevěděl, že má zabít dvě děti a že můj bratr byl v tu chvíli blíž jeho smrtícímu nástroji. Přežila jsem jen proto, že můj bratříček zemřel místo mě.

Několik týdnů po potratu seděla Betty Smithová v křesle a četla si knihu, když najednou ucítila pohyby dítěte.

Gynekolog potvrdil, že je stále ještě těhotná a nabídl se, že omyl napraví - že zabije i druhé dítě. Ale Sářina matka, která už té době považovala své rozhodnutí jít na potrat za nejhorší chybu svého života, tentokrát odmítla. Později řekla, že i když nebyla věřící, od této chvíle se modlila, aby jí její dítě jednou odpustilo.

Sarah se narodila s vážnými zdravotními problémy - oboustranným vykloubením kyčlí a dalšími komplikacemi. Pravděpodobně se jedná o následek potratu. Devět dní po narození dostala na obě nožičky sádru, později sádrový krunýř na celé tělo. Byla několikrát operována, ale patrně nikdy nebude fyzicky zcela zdravá.

Jinak si ale připadala jako každé jiné dítě. Až na to, že mívala pocit, že jí něco - někdo - chybí. Hodně se mluví o zvláštním poutu mezi dvojčaty, i když vědeckých poznatků o tom je málo. Sarah ale tvrdí, že takový pocit měla, i když tehdy ještě nevěděla proč. Pochopila to až ve dvanácti letech, když se jí matka rozhodla povědět pravdu.

V tu chvíli jsem pochopila, proč jsem měla celý život pocit, že mi někdo schází. Hrozně mě zabolelo, když jsem si uvědomila, že jsem měla být mrtvá. Ale po nějaké době jsem dokázala svým rodičům odpustit, protože vím, že oni si tehdy neuvědomovali, co dělají. Nikdy toho nepřestali litovat. Každý pohled na mě jim připomene, že tu vedle mě měl být můj bratr, kterého nechali zabít. To nikdy nepřebolí.

Sářin bratříček Andrew má symbolický náhrobek v jižní Kalifornii. Stojí na něm:

ANDREW JAMES SMITH, DVOJČE SARAH - V NAŠICH SRDCÍCH BUDEŠ VŽDY ŽIVÝ - LISTOPAD 1970

Sára

Sarah je aktivní členkou hnutí pro-life. Na Kongresu pro život, který se konal v roce 1996 v Římě, se setkala s tehdejším papežem Janem Pavlem II. Přestože není katolička, veřejně mu tehdy poděkovala za to, jakou váhu přikládá katolická církev ochraně nenarozených dětí. Právě tento postoj mnoho lidí kritizuje jako "nemoderní", ale pro Sarah má vzhledem jejímu životnímu příběhu naprosto opačný význam.

V projevu, který Sarah na Kongresu přednesla, mimo jiné řekla:

Když tu dnes před vámi stojím, bolí mě vědomí, že je to možné jen proto, že můj bratr zemřel pod skalpelem místo mě. Stojím tu a vzdávám mu poctu. Pro mě má tvář. Statistiky jsou studeně neosobní a nemohou vyjádřit lidskou tragédii masakru, kterým jsou umělé potraty. Do dnešního dne bylo zabito už třicet dva milionů dětí - a to jen ve Spojených státech. Přesto každé z nich mělo tvář, mělo život, darovaný Stvořitelem. Když se na mě dnes díváte, vidíte, že jsem obyčejná dívka, jedna z vás. Přesto tu dnes před vámi stojím jako zástupkyně zemřelých - jako zástupkyně nevinných životů, které budou možná zrovna dnes zabity. Kdo za ně promluví?

                                   

Zpět na hlavní stranu blogu

Moderované komentáře

RE: Žiju jen proto, že můj bratr byl zabit místo mě koktejlka 24. 02. 2009 - 17:00
RE(2x): Žiju jen proto, že můj bratr byl zabit místo mě pro-zivot 25. 02. 2009 - 14:31