Vzpomínka na Eluanu Englaro

10. únor 2010 | 20.00 |

Včera tomu byl rok, co na soukromé klinice v italském Udine zemřela Eluana Englaro.

Eluana EnglaroEluana byla mladá žena, která po dopravní nehodě v roce 1992 zůstala ležet v kómatu. Novináři její stav také běžně označovali jako vegetativní, byť podle vyjádření řady lékařů toto označení neodpovídalo skutečnosti. Eluana sice nebyla při vědomí, ale také v jejím případě nešlo o stav, kterému se říká mozková smrt. Eluana nikdy nebyla napojena na žádných přístrojích - sama dýchala, samo jí tlouklo srdce a spontánně jí pracoval krevní oběh.  Její metabolismus fungoval úplně normálně. Neurolog Carlo Alberto Defanti, který Eluanu vyšetřoval několik dní před tím, než byla ponechána zemřít žízní, popsal pro italský deník Corriere della Sera: "Nikdy nebyla nemocná a neužívá žádná antibiotika. Nemá žádná poškození nebo zranění vnitřních orgánů. (...) Z tohoto hlediska se jedná o naprosto zdravou ženu."

Eluanin otec Beppino Englaro léta u italských soudů usiloval o dceřinu smrt. V žádném případě však nemohlo jít o ukončení léčby, jak psali někteří novináři, protože Eluana žádným způsobem léčena nebyla.

Eluana nevyžadovala žádnou zvláštní lékařskou péči, která by ji udržovala při životě. Potřebovala jen to, co k životu potřebujeme my všichni, bez ohledu na to, zda jsme zdraví či postižení - vodu a jídlo. Eluana se nemohla sama najíst, proto ji řádové sestry, které se o ni staraly v nemocnici v Lecco, krmily sondou. To však není lékařská péče, ale uspokojování základních životních potřeb. Vyživování sondou je koneckonců poměrně běžná věc a nemusí vždy jít jen o pacienty v kómatu.

V listopadu 2008 dal italský Nejvyšší soud za pravdu Eluaninu otci a rozhodl, že nemocnice musí přestat podávat Eluaně vodu a jídlo.

Řádové sestry z nemocnice v Lecco, které se o ni dosud staraly, odmítly uposlechnout nařízení soudu a nechat Eluanu zemřít žízní. V celé Itálii se našla jen jedna jediná nemocnice, která byla ochotna popravu provést. Soukromá klinika La Quiete v Udine na severu Itálie. Beppino Englaro tam nechal dceru odvézt na začátku února 2009, přestože sestry z Lecco prosily, aby ji mohly dostat do své péče.

V pátek 6. února 2009 přestala Eluana dostávat vodu. Vláda premiéra Berlusconiho v tentýž den jednohlasně schválila nařízení, které zakazuje nemocnicím nechávat pacienty umírat hladem a žízní, ale prezident, komunista Giorgio Napolitano, jej vzápětí vetoval. Berlusconi oznámil, že jeho vláda začne ve zrychleném řízení projednávat zákon, kterým by překonala prezidentovo veto. Pro Eluanu však už bylo příliš pozdě. Zemřela v pondělí 9. února 2009, po čtyřech dnech pomalého a trýznivého umírání žízní, zatímco parlament projednával zákon, který jí měl zachránit život. Její smrt byla oznámena přímo během zasedání. Pozdější pitva potvrdila, že příčinou smrti Eluany Englaro bylo selhání srdce v důsledku dehydratace.

Beppino Englaro nikdy nepředložil žádný důkaz o tom, že by si jeho dcera přála být ponechána zemřít žízní. Ovšem i kdyby takový důkaz existoval - v Itálii NENÍ eutanázie (zabíjení tzv. "neperspektivních" pacientů lékaři) legální. O to je nepochopitelnější, jak takový rozsudek vůbec mohl padnout. Podle toho, co jsem četla, se zákaz eutanázie vztahuje jen na pacienty, kteří jsou při vědomí a mohou o sobě rozhodovat. Nevím, jestli si pisatelé vůbec uvědomují tu ironii - zastánci zabíjení  pacientů v nemocnicích přece obvykle argumentují právě  svobodnou vůlí člověka, který má zemřít. O Eluaně rozhodli jiní. Její smrt se při nejlepší snaze nedá označit jinak než jako justiční vražda. Sadistická poprava nevinného člověka, který se sám nemohl bránit a nemohl bojovat za svoje práva.

Existuje nějaké "základnější" lidské právo, než je právo nevinného člověka na život? A je možné představit si ještě závažnější porušení lidských práv, než je soudem posvěcená poprava zcela nevinného člověka? A přesto tento justiční zločin nevyvolal žádnou odezvu u tzv. "lidskoprávních organizací" ani u příslušných orgánů EU.  Evropská unie usiluje o zavedení Evropského dne proti trestu smrti a například v této zprávě se můžete dočíst, že "trest smrti představuje porušení nejzákladnějších lidských práv, konkrétně práva na život. Bez ohledu na to, zda je trest smrti považován za účinný v boji proti kriminalitě, nelze jej ničím odůvodnit. Taková praxe je eticky nepřijatelná, krutá, z právního hlediska nesprávná a velmi často může vést k zabití nevinných lidí (...)". 

Trest smrti pro zcela nevinnou Eluanu Englaro však těmto samozvaným "obhájcům lidských práv" nestál ani za komentář. Stejně jako justiční vraždy nevinných nenarozených dětí (a také novorozeňat), které jsou nyní v Evropské unii legálně zabíjeny po miliónech. V dnešní EU totiž platí, že zatímco usvědčení zločinci a vrazi mají zaručena svá základní lidská práva, nenarozené děti, novorozeňata nebo staří či postižení lidé svá základní lidská práva - zejména právo na život - zaručena nemají.

Takhle vypadá kultura smrti.

Eluana Englaro (před LaQuiete)

Eluana Englaro, protest

Únor 2009 - lidé nosí svíčky a láhve s vodou k branám soukromé kliniky La Quiete, kde
Eluana Englaro z rozhodnutí soudu umírá pomalou a trýznivou smrtí žízní.

 

Zpět na hlavní stranu blogu

Moderované komentáře