Pro-zivot | K pátému výročí vraždy Terri Schiavo

Dnes uběhlo pět let od justiční vraždy Terri Schiavo, postižené ženy, která byla v březnu 2005 po několik let trvajících soudních sporech odsouzena k pomalé smrti žízní a vyhladověním. 

Terri Schiavo - vlevo nedatovaná fografie z doby před nehodou, vpravo Terri se svou matkou v roce 2001

Terri v roce 1990 za nikdy neobjasněných okolností zkolabovala a akutní nedostatek kyslíku na ní zanechal následky v podobě poškození mozku. Měla jen omezené vědomí a schopnost komunikace; přesto u ní nikdy nedošlo k tzv. mozkové smrti a stejně tak nebyla napojena na žádných přístrojích. Z fyzického hlediska se jednalo o zcela zdravou ženu, pouze těžce mentálně postiženou. Její manžel Michael Schiavo, který ji prokazatelně podváděl a byl velmi pravděpodobně motivován touhou po dědictví, však za masivní podpory anti-life organizací spustil kampaň za její smrt.

Přestože celá Terriina rodina léta bojovala za to, aby ji mohla dostat do své péče, soudce George W. Greer v únoru 2005, po téměř deseti letech soudních sporů, vyhověl žádosti Michaela Schiavo a nařídil, že nemocnice, kde byla Terri hospitalizována, musí přestat podávat Terri vodu a jídlo.

K popravě bylo přistoupeno o měsíc později. Podle rozhodnutí soudu byl 18. březen poslední den, kdy Terri ještě směla dostat vodu.

31. března 2005 Terri Schiavo zemřela žízní. 

Terriina smrt byla zřejmou justiční vraždou. Terri sice byla vážně (mentálně) postižená, ale jinak šlo ze všech hledisek o naprosto zdravou ženu. Nebyla terminálně nemocná, neumírala, její postižení ji nijak neohrožovalo na životě. Nenacházela se ve stavu mozkové smrti ani nebyla v kómatu. Nepotřebovala žádnou zvláštní péči ani léčbu a její život nebyl udržován na přístrojích. Sama dýchala, tlouklo  jí srdce a spontánně jí pracoval krevní oběh. Jediné, co potřebovala k životu, byly voda a jídlo, tedy přesně to, co k životu potřebuje kterýkoli jiný člověk, ať už je zdravý nebo postižený. A právě tyto základní životní potřeby jí byly odmítnuty. Proto se jedná o vraždu, stejně hrůznou a nepochopitelnou, jako by byl tímto barbarským způsobem umučen kdokoli jiný.

Nechat postiženého člověka, aby bez pomoci zemřel žízní, jen proto, že se o sebe sám nedokáže postarat, je ničím neomluvitelný zločin. 

Terriina sestra Suzanne Vitadamo a bratr Bobby Schindler před klinikou, kde byla Terri "hospitalizována", několik dní před její smrtí. Rodina do poslední chvíle hledala cesty, jak Terri zachránit život.

Terriina rodina po vraždě své dcery a sestry založila Terriinu nadaci, Terri Schindler S/..., jejímž posláním je jednak péče o Terriinu památku, jednak pomoc podobně postiženým nebo starým lidem, kterým hrozí, že budou stejně jako Terri označeni za "neperspektivní" a "nehodné života". 

Terriin bratr Bobby Schindler zveřejnil k pátému výročí vraždy své sestry článek, ve kterém popisuje zkušenosti z práce v nadaci a plíživý postup kultury smrti, jejímiž oběťmi jsou vždy ti nejbezprannější - a po nenarozených dětech, jejich zabíjení se dnes už považuje za samozřejmost, to v jsou právě postižení či nevyléčitelně nemocní lidé a lidé v závěru života.

BOBBY SCHINDLER: VZPOMÍNKA NA TERRI SCHIAVO

Třicátého prvního března uplyne pět let od zbytečné smrti mé sestry, Terri Schiavo.

Těžko uvěřit, že od těchto tragických událostí, které zůstanou navždy nesmazatelně vryty do mé paměti, uběhlo už tolik času.

Přál bych si, abych mohl říci, že se od smrti mé sestry situace zlepšila a že jsou nyní práva kognitivně postižených lidí  lépe chráněna v reakci na utrpení, kterým si moje sestra musela projít.

Bohužel to však vypadá, že základní lidská práva lidí s poraněním mozku, starších lidí apod. jsou stále zpochybňována a napadána.

Stačí se podívat na jednu událost z minulého týdne. 21. března televize FOX odvysílala epizodu ze seriálu The Family Guy, která obsahovala "hudební scénku" nazvanou "Terri Schiavo: Muzikál". Byl jsem šokován, když jsem viděl krutý, zaslepený fanatismus, s jakým se producent zachoval k mé sestře a všem lidem s tímto postižením.

Přestože jde o dosud nejnechutnější útok, jakého byla naše rodina od Terriiny smrti v médiích svědkem, musím bohužel říci, že nezastírané ignorování faktů, které předvedli tvůrci tohoto seriálu, není ničím novým. Ve skutečnosti je jen dalším potvrzením nebezpečného trendu, kterým se naše společnost ubírá.

Není pochyb o tom, že Terriin život – a smrt – měly nesmírný vliv na lidi v naší zemi. Naší rodině stále téměř denně přicházejí dopisy, e-maily a telefonáty od lidí, kteří nám sdělují, jak je Terriin příběh hluboce zasáhl, zejména když se dozvěděli všechna fakta.

Když se naše rodina pokoušela zachránit Terri život, zjistili jsme, že všichni lidé s kognitivním postižením jsou naprosto bezbranní vůči zákonům jednotlivých států, podle nichž je už nyní "legální" odmítnout těmto lidem ty nejzákladnější životní potřeby – vodu a jídlo.

Toto hrůzné zjištění nás přivedlo k založení Terriiny nadace. Naše rodina nyní v Terriině jménu pracuje pro ochranu desetitisíců lidí s podobným postižením, kterým hrozí, že budou připraveni o svá nejzákladnější lidská práva agresivním anti-life hnutím, které líčí těžce postižené lidi a další bezbranné lidské bytosti jako "neužitečné vyžírky".

Pokud můžu soudit z telefonátů, které dostáváme, to, co se stalo Terri, není ničím neobvyklým. Myslím si, že většina lidí vůbec netuší, jak byla naše práva ohledně rozhodnutí o základní péči, jako je voda a jídlo, nebo o podávání antibiotik, drasticky omezena. To se netýká jen rodinných příslušníků, kteří bojují za své blízké, ale také pacientů samotných.

Nedávno nás kontaktovala žena, jejíž matka byla umístěna v hospicovém zařízení [pozn. nejsem si jistá, jestli se anglické "hospice" používá ve stejném významu jako náš "hospic"]. Dcera neměla žádnou možnost účinně hájit práva své matky, protože nebyla jejím zákonným zástupcem.

Přestože byla matčinou nejbližší příbuznou a přestože její matka doslova žebrala o jídlo, dcera měla od personálu zakázáno ji krmit. Údajně bylo zjištěno, že matka už nemůže sama polykat. Podle dcery však matka sama bez obtíží jedla ještě těsně předtím, než byla odvezena do hospice. Personál nedovolil, aby byla matka vyživována sondou, a ta krátce poté zemřela.

Když Sarah Palin mluvila o "komisích smrti" (Death Panels), možná to někomu připadalo jako přemrštěná rétorika. Já si myslím, že v době, kdy tento pojem vnesla do debaty o zdravotnické reformě, sama netušila, kolik nemocnic a zdravotnických zařízení má už nyní něco, co se tomu děsivě podobá. Etické komise rozhodují o životě a smrti pacientů, včetně takových věcí, zda má být člověku odmítnuta základní péče.

Tyto etické komise, složené z lékařů a právníků, dávají plnou moc zdravotnickým zařízením, aby rozhodovaly o životě a smrti, bez ohledu na příbuzné nebo na přání samotného pacienta.

Otřesné příběhy, které nám přicházejí, jasně ukazují, že většina lidí nemá tušení, jak bezbrannými se stanou v okamžiku, kdy se rozhodování přesune do rukou těchto komisí a zařízení. A nyní [poté, co byla schválena Obamova zdravotnická reforma], když bude zdravotní péče kontrolována federální vládou, není důvod se domnívat, že tento druh komisí nebude rozšířen po celých Spojených státech. Zejména když byl systém  zdravotní péče už v minulosti narušen zohledňováním výdajů a tzv. posudky o kvalitě života.

Když naše nadace dostává telefonáty od lidí, kteří bojují za své blízké, musím se ohlédnout zpět a připomenout si odvahu osobností a skupin, kteří bojovali za život mé sestry.

Jak plynul čas, mnoho z těchto lidí, organizací, politiků – dokonce i mnoho z našich přátel – toto téma opustili. Mnoho z těch, kteří kdysi intenzivně hájili Terriin život, už dál aktivně nepomáhá šířit osvětu a nevystupuje na obhajobu dalších bezbranných pacientů.

Každý takový telefonát od zoufalé rodiny mi znovu a znovu připomíná, že je tu nekonečné množství dalších Terri, které zoufale potřebují, abychom za ně promluvili. Terriina nadace byla v některých případech úspěšná a pomohla zachránit některé z nich, ale bohužel mnoho dalších se stalo oběťmi.

Chápu, že naše země dnes čelí mnoha problémům, které mohou ohrozit naši samotnou existenci. Ale jak se můžeme prohlašovat za spravedlivou a úctyhodnou společnost, která si zaslouží požehnání, když bohatě odměňujeme nenávistné fanatiky, kteří odmítají ochranu našich nejbezbrannějších občanů?

Mimoto – kam se vytratila ta obrovská odvaha a dobrá vůle, které jsme byli svědkem, když jsme bojovali o Terriin život? Jak je možné, že tolik z nás přestalo o toto téma zajímat, když všechno naznačuje, že se věci ještě zhoršují?

Je tu stále mnoho lidí, kteří podporují naši práci, kteří si uvědomují, jak se rozpadá vnímání hodnoty a důstojnosti postižených lidí a kteří jsou přesvědčeni o nutnosti chránit život a svobodu všech lidských bytostí.

Problém je v tom, že jejich hlasy jsou často přehlušeny křikem pro-death lobby, která tvrdí, že smrt je jedinou důstojnou odpovědí na jakýkoli složitější problém.

Pro-death hnutí mezitím rozhodně nezmlklo. Dává o sobě slyšet hlasitěji než kdy dřív. Jejich agenda nezemřela spolu s Terri. Naopak, to, že uspěli ve snaze zabít ji, je jen povzbudilo k tomu, aby se pokusili získat  široké přijetí napříč americkou veřejností.

Vždycky tu budou lidé odkázaní na druhé; vždycky tu budou lidé, kteří se budou neúnavně snažit jim pomáhat – a také tu vždy budou lidé, kteří se raději budou dívat jinam, nebo ještě hůře – budou sedět za svými psacími stoly a rozšiřovat fanatismus a nenávist vůči postiženým a bezbranným.

Dokud si my všichni neuvědomíme, že naše hodnota nezávisí na životních okolnostech, nemoci, postižení nebo dalších věcech, bude pokračovat okrádání našich nejbezbrannějších občanů o jejich právo na slušné zacházení, spravedlnost a možnost sám rozhodovat o svém životě.

Odkazy: