Sdružení Priests For Life vydalo toto video. Jmenuje se Kdo jste proti potratům, zvedněte prosím ruku.
POZOR, VIDEO JE DRSNÉ!
TO JE RUKA DÍTĚTE, KTERÉ BYLO ZABITO PŘI UMĚLÉM POTRATU.
Výmluvné svědectví o stavu civilizace na přelomu 20. a 21. století.
Zmasakrované ostatky tohoto chlapečka našel v prosinci 1989 Chad Traywick na potratové klinice v texaském Houstonu. Traywick, který se krátce předtím stal členem tamního Hnutí pro život, se na kliniku vydal, aby "obhlédl situaci" před plánovaným protestem. Budova byla otevřená a téměř liduprázdná. Vešel dovnitř, nepozorovaně prošel několika chodbami a místnostmi, až nakonec zabloudil do jakési komory za operačním sálem, kde bylo vyskládáno zhruba 15 kbelíků s plastovými víky. Uvědomil si, co asi obsahují; jeden z nich vzal a rychle odešel.
Večer pak se svou ženou a několika přáteli z Hnutí pro život kbelík otevřel. To, co uviděl, jím otřáslo do morku kostí. Tělo dítěte neslo známky nejbrutálnějšího násilí; hlava byla utržena od těla, stejně jako pravá ruka. Obličej dítěte byl stažený v agonii. Pravděpodobně mu hlavu utrhli zaživa.
Chad Traywick ostatky dítěte vyfotil - jedna z fotografií se stala základem tohoto videa. Ruka držící ručičku mrtvého chlapečka patří Debbii Huddnalové z tamního Hnutí pro život.
Celý příběh měl ještě další pokračování, které ukazuje neskutečné pokrytectví, s jakým k zabíjení dětí před narozením přistupujeme.
Když zaměstanci fotolabu uviděli fotografie, které si u nich Chad Traywick nechal vyvolat, zavolali policii. Byli otřeseni tím, co viděli, a přesvědčeni, že se stal zločin. A dokonce ani policie nezapochybovala o tom, že by na fotografiích mělo být něco jiného než zavražděné dítě. A tak když se následujícího dne Chad Traywick a jeho žena Darda vrátili z práce, našli svůj dům obklíčený policií a jednotkami SWAT (speciální jednotky, které zasahují při zadržování obzvášť nebezpečných osob). Policisté se domnívali, že člověk, který je schopen udělat něco takového dítěti, se nezastaví před ničím...
Ale všechno se samozřejmě brzy vysvětlilo. Dítě bylo zavražděno legálně, v souladu se zákonem. Všechno je v pořádku.
Nikdy mě nepřestane zarážet, s jakou bezcitností se lidé dokáží dívat na utrpení těch nejbezbrannějších. Myslím si, že spontánní reakce každého normálního člověka musí být stejná jako u těch lidí, kteří dostali k vyvolání neznámé fotografie a byli šokováni tím, co na nich viděli. Nebo si aspoň nechci představovat člověka, který se dokáže dívat na brutálně umučené dítě a nic při tom necítit. Ale stačí, aby někdo prohlásil, že to je překonaná morálka, a že to, čemu se dřív říkalo vražda, se odteď bude jmenovat volba - a pak to lidem dostatečně dlouho vtloukal do hlavy, a najednou - najednou to začne být v pořádku???
Jediným "proviněním" toho chlapečka bylo, že byl malý, bezbranný a vydaný na milost a nemilost svému okolí. A že přišel na svět v zemi, kde v té době už 16. rokem neexistovaly žádné zákony, které by chránily jeho právo na život. Stal se jedním z takřka 50 milionů nevinných dětí, nad kterými americký Nejvyšší soud v kauze Roe vs. Wade vynesl rozsudek smrti. Jednou ze stamilionů obětí této zrůdné ideologie po celém světě.
Chad Traywick pojmenoval chlapečka David a poté, co bylo skončeno vyšetřování, ho pohřbil. Ekumenické bohoslužby se zúčastnilo okolo stovky lidí. Samozřejmě neoficiálně - z hlediska zákonů nikdy žádný David neexistoval. Utrpení toho dítěte jako by viselo někde ve vzduchoprázdnu.
To je osud jednoho konkrétního dítěte, jehož příběh je aspoň v obrysech znám. Zemřelo nesmyslně krutou a barbarskou smrtí v zemi, která patří k nejvyspělejším a nejbohatším na světě a v civilizaci, která se chlubí svým humanismem a péčí o lidská práva. Fotografie umučeného tělíčka maličkého Davida - a milionů dalších dětí - však vypovídají o něčem jiném.
Až se nás jednou zeptají: "Jak jste to mohli připustit?" nebo "Jak jste o tom mohli nevědět?", co odpovíme?